Zájmeno es je osobní zájmeno středního rodu a zároveň má funkci korelátu, zastupuje prvky, které mu předcházejí nebo nastávají.

1. Es stojí ve větě jako osobní zájmeno.
Ich wohne in diesem Haus. Es ist sehr groß. (Bydlím v tomto domě. Je moc velký.)
Diese Baufirma hat es vor einem Jahr gebaut. (Tato stavební firma ho postavila před rokem.)

2. Es nahrazuje podmět české jednočlenné věty.
Vyskytuje se zejména:
a) u vyjádření přírodních jevů
Es blitzt. (Blýská se.) Es regnet. (Prší.) Es donnert. (Hřmí.) Es friert. (Mrzne.) Es hagelt. (Padají kroupy.)

b) u sloves vyjadřujících zvuky
Es klingelt. (Zvoní.) Es klopft. (Klepe.) Es knallt. (Práská.)

c)  u sloves sein, bleiben, werden ve spojení s podstatným nebo přídavným jménem.
Es ist kalt. (Je zima.) Es wird dunkel. (Stmívá se.) Es ist Sommer. (Je léto.) Es bleibt warm. (Bude / zůstane teplo.)

d) ve spojení s dalšími slovesy ve vazbách
es gibt (je, existuje), es handelt sich (jedná se), es heißt (znamená), es fehlt (chybí)

e) ve spojení se slovesy vyjadřujícími pocity, postoje mluvčího
Es freut mich (Těší mě.), Es tut mir leid. (Je mi líto.), Es ist mir egal. (Je mi to jedno.), Es interessiert mich. (Zajímá mě to.)

3. Es stojí na začátku věty a vyjadřuje subjekt.
Es ist ein Unfall passiert. (Stala se nehoda.)

 

Vyskytuje se v pasivních větách.
Es wird gekocht. (Vaří se.) Es wurde gesagt. (Bylo řečeno.)

Ve spojení s podstatným, přídavným jménem nebo slovesem ve vedlejší větě s dass, event. v infinitivních větách.
Es ist wichtig, dass du eine Arbeitsstelle bekommst. (Je důležité, abys sehnal pracovní místo.)
Es ist interessant es zu lesen. (Je zajímavé to číst.)